is this text relevant?
b) lesní hospodářství
Zájmové území bylo historicky po dlouhou dobu pravděpodobně ušetřeno jakýchkoli negativních lidských zásahů. Jak uvádí např. Průša (1990), lesy centrální části Beskyd byly dlouho nedotčeny těžbou. Změna nastala až v souvislosti s valašskou kolonizací v 15.-17.
29
století, kdy klučením původních pralesů vznikaly pastviny pro chov ovcí a koz. Valašské salašnictví se převážně omezovalo na vrcholové a hřebenové partie hor, kde vznikaly izolované nelesní enklávy, zatímco pralesovité lesní porosty na strmých svazích zůstávaly stále nedotčeny nebo zde probíhala pouze toulavá těžba vybraných sortimentů dříví, zejména jedle.
Jak je vidět například na následujícím přehledu (Žaloudík, 1984), nebyla dřevinná skladba až do konce 18. století významněji měněna.
Vývoj dřevinné skladby a produkce dřeva od počátku 19. století na LHC Morávka včetně výhledu na 100 let dopředu podle LHP z roku 1970 (Žaloudík, 1984).
Počátkem 19. století spolu s rozvojem průmyslu dochází ke zvyšující se poptávce po jehličnatém dříví (zejména důlní průmysl). V této souvislosti začíná docházet k postupné přeměně původních jedlobukových porostů na smrkové monokultury. Umělé zásahy do obnovy porostů, soustředěné především na zvyšování podílu smrku, probíhaly i v 19. století hlavně v terénně a dopravně nejpřístupnějších lokalitách v Zadních horách, takže v porostech ve vyšších polohách bočních hřebenů a na skalnatých, silně svažitých a na prameny bohatých
30
lokalitách se prováděla i nadále spíše “toulavá” těžba vybraných sortimentů jehličnatého dříví nebo těžba palivového dříví pro prudce se rozvíjející hutnický průmysl (případ i PR Travný).
Původní pralesovitý porost sahající od údolí Mohelnice po vrchol Travného existoval s drobnými změnami zhruba až do poloviny 20. století. Podle stupně rozkladu starých jedlových pařezů lze usuzovat, že kácení jednotlivých starých jedlí a smrků probíhalo v několika etapách. Pravděpodobně se v té době projevovalo ve zvýšené míře chronické chřadnutí nejstarších jedlí známé z 50. let například z NPR Mionší. Jak vyplývá z archivních pramenů, mělo k většímu kácení dojít v roce 1963. Tehdy měla proběhnout těžba tzv. přestárlých porostů na základě nového LHP, ve kterém byla zrušena kategorie lesa vysokokmenného, chráněného a ochranného (hospodářská skupina E), stanovená ještě v LHP na léta 1952–1961. V předchozím LHP z 50. let, který byl v mnoha směrech velmi pokrokový, se do hospodářské skupiny „E“ řadily „porosty na prudkých stráních a na suťových půdách nad hlubokými úžlabími v povodí horských bystřin a těžebně málo významné zbytky přestárlých porostů původní skladby, tzv. reservace“.
Radikální zhoršení situace nastalo až koncem 70. let a zejména v 80. letech 20. století během tzv. exhalačních těžeb. Tyto těžby nastaly po zimním období 1978–1979, kdy došlo k plošnému poškození lesních porostů pravděpodobně vlivem mimořádně vysoké imisní zátěže za spolupůsobení teplotního šoku - extrémního náhlého snížení teploty vzduchu o téměř 30 °C během několika hodin. Následkem bylo kalamitní poškození smrkových porostů pod vrcholem Travného (zhruba nad dnešní horní asfaltovou – Klimánkovou - cestou), nevyrašení nebo jen částečné vyrašení buků ve vysokých polohách a hromadné usychání nadúrovňových JD ve střední (dolní) pralesovité jedlobučině. Po této události došlo k rozsáhlému zpřístupnění porostů cestní sítí, a to zejména v horní části rezervace (Klimánkova cesta - vybudována asi v r. 1980 a slepě končící horní svážnice vybudovaná zřejmě v druhé polovině 80. let). Následovaly rozsáhlé nahodilé těžby se vznikem velkých holin a s velmi problematickým zajištěním obnovy lesa. Na vrub exhalačních těžeb byly připsány i holoseče v původní pralesovité smrkojedlobučině nad Mohelnicí, kde na začátku 80. let byl dvěma zásahy na ploše 5 ha vykácen starý pralesovitý porost i s populací původního ekotypu smrku bez známek poškození. Jednalo se o unikátní porost na balvanitých sutích, který chtěly SMSL Krnov pouhé 3 roky předtím chránit jako genovou základnu (viz zpráva o poškození navrhovaného CHÚ Travný průmyslovými exhalacemi, SCHKOB, kontrola k 10. 7. 1979). Ze zmíněné zprávy vyplývá, že poškození lesních porostů
31
zvláště v nadmořských výškách nad 1 000 m bylo značné, rozsahu kalamity. Dle popisu měly smrky v poloze nad 1 100 m n. m. zhruba polovinu olistění a z toho polovinu rezivé barvy. Buk v nejvyšších polohách nad 1 000 m nevyrašil úplně nebo jen částečně. Největší škody byly zaznamenány na jedli, která tvořila (tvoří) výraznou nadúroveň a byla tak nejvíce exponovaná působení škodlivin. Přesto, že citovaný materiál z roku 1979 i LHP na léta 1981 - 1990 uvádějí, že jedlové výstavky jsou zcela rezivé nebo již odumřelé, dnes po 30 letech můžeme říci, že jedle, které nebyly tehdy vykáceny (včetně velmi starých stromů ve stáří kolem 300 let), v porostu přežívají. Poměrně velká část původních jedlí se zdá být dokonce vitálních bez známek výraznějšího poškození a téměř každá jedle více nebo méně úspěšně plodí. Uváděné kalamitní poškození buku dnes již nelze zaregistrovat prakticky vůbec. O vysoké vitalitě buku svědčí jeho všude hojná přirozené obnova a častější a úrodnější semenné roky. Zrovna tak došlo ke zlepšení zdravotního stavu u smrku.
Dnešní rozsah zastoupení smrku lze považovat za jev podmíněný intenzivním lesnickým hospodařením. Také v jádrových porostech rezervace jsou patrné znaky těžebních zásahů. Zbytky jádrových porostů byly zřejmě zachovány díky jejich nepřístupnosti - výskytu na prameništích, v hlubokých vlhkých žlebech a na prudkých svazích.
Co se týká geograficky nepůvodních dřevin, v území se velmi sporadicky objevuje MD, a to jako dřevina vtroušená (zejména ve spodních partiích na bývalých zemědělských půdách). Vrcholové partie Travného byly vminulosti zalesněny smrkem pichlavým, borovicí klečí a olší zelenou; tyto dřeviny jsou postupně při výchovných zásazích z porostů odstraňovány.
Pro přiblížení historického vývoje byla použita série porostních map z let platnosti LHP k 1. 1. 1971, 1. 1. 1991 a 1. 1. 2001.
Na mapě k 1. 1. 1971 je ještě patrná absence odvozních cest na V území a přítomnost plošně rozsáhlejších původních jedlobukových porostů vmístech dnešních porostních skupin 410 C 17/5 a 413 A 17/6, v J části ZCHÚ jsou v dnešních skupinách 412 C 11 a 413 B 10 ještě v mapě k 1. 1. 1971 vylišeny podskupiny SM (zelené plochy), které pak v dalších zařízeních byly sloučeny společně s převažujícím BK do jedné porostní skupiny. Skupiny v podhřebenové části se jeví jako vcelku kompaktní SM monokultury s pomístným rozvolněním, které ovšem po exhalačních těžbách byly značně fragmentovány až na současný stav, kdy se podařilo udržet pouze torza SM kmenovin, kompaktní zůstala pouze
32
SV část s převahou BK. Dobře jsou vidět hranice zhruba dvacetileté smrčiny jižně od vrcholu Travného vzniklé zalesněním bývalé salaše v 50. letech 20. století. Pod nimi směrem k dnešní lovecké chatě Doktorská se rozkládal rozsáhlý přírodě blízký, místy až pralesovitý porost (dnes malý fragment 416 B 17/2c).